• 1

Dneska už můžu napsat, co se mi včera povedlo s chlebem. Pojala jsem ráno úmysl upéct náš klasický bochník. Brzy o ránu jsem vytáhla skleničku s kváskem z lednice, aby se aklimatizoval a probudil. Kolem desáté, že dám rozkvasit. Vzpomněla jsem si, že jsme ještě nenačali celozrnnou žitku z Dubecka, tak jsem se rozhodla dát ji rozkvasit napůl s žitnou z Bohutína. Celozrnnou nasypu, krása, pohoda. Pak bafnu nejbližší z pytlů z Bohutína, které máme hezky vedle sebe vysázené na pracovním pultě. Zamíchám a chválím si konzistenci. Přikryju igelitem a jdu se věnovat bohulibě práci. A že toho je, co se na mně valí. Takže pracuji, skáču z jednoho úkolu na druhý a po dvou hodinách jdu zkontrolovat, jak mi to kvasí. Když zajedu lžící do kvasu, začne mi být jasná zrada.

Konzistence tahavé žvýkačky. S hrůzou jdu zkontrolovat nápis na tom nejbližším pytlíku a on mi potvrzuje, že je to pšeničná! No nic. Tak to prostě nechám svému osudu, ať si to dělá, co umí. Nechávám to tak sedm hodin. K večeru se vrátil Míra, a já mu líčím svou katastrofu. Prý mám normálně uhníst těsto a postupovat jak jsme zvyklí. Tak zadělám těsto, po hodině přeložím a stočím a po dalších dvou hodinách jde do trouby. A ejhle, povedl se normální bochník, na jaký jsme zvyklí. Takže je vidět, že i s nestandardním postupem, se dá vytvořit standardní dílo dělím se o zkušenost, aby lidi neházeli flintu do žita, když přisypou omylem pšenici.

A jak okomentovala mé počínání Alex Brunnerová - "Pokusem jsme se přesvědčili, že dobře vychovaný kvásek si v jídle nevybírá. A že flintu neradno házet ani do žita, ani do pšenice." 

 

Autor: modroočka