• 1

Na první říjnový víkend jsme se moc těšili. V malebné Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou se konal první sraz domácích pekařů kváskového chleba. Nápad vznikl v diskuzní skupině PečemPecen na Facebooku. Z malé kváskové diskuzní komunity je v současnosti pěkná společnost čítající víc než 5000 členů z celých Čech, Moravy a také ze Slovenska a toto hnutí lavinově se šíří dál. Jak tak spolu trávíme online nemálo času, postupně vznikla chuť vidět se i v reálném světě, setkat se, podělit se o své příběhy a zkušenosti s pečením chleba a o jiné životní zkušenosti. Nakonec se nás v příjemném, rodinném penzionu U lípy sešlo kolem 15 lidí včetně majitelky penzionu, která je sama také zapálená pekařka. Prožili jsme pohodový víkend plný povídání o chlebu i o životě, plný dobrého jídla, plný nových zážitků.

Páteční večer proběhl ve znamení postupných příjezdů účastníků. Nikdo nepřijel s prázdnou, takže stůl zdobilo několik pecnů chleba, každý úplně jiný svou recepturou i technologií. Ovšem bochníčky nezapřely typický „rukopis" svého majitele. Jako sladkou tečku přivezla jedna z účastnic svůj domácí medovník, takových rozměrů, že se zdálo nemožné, že by se za víkend snědl. Ale snědl... :)

V sobotu po dobré snídani, jsme se vydali na domluvenou prohlídku nedalekého mlýna Dubecko. Celá prohlídka byla doprovázena velmi zajímavým výkladem od pana mlynáře. Prošli jsme si mlýn od přízemí po půdu a viděli v chodu všechny ty stroje poháněné řemeny, mnoho z nich pamatujících prvorepublikovou preciznost výrobců. Pravdou je, že díky hluku ve mlýně, ti z nás, kdo nebyli v blízkosti pana mlynáře, z výkladu moc neměli. Hned jsem si vzpomněla na známou scénu z filmu. Takže ráda si výklad znovu poslechnu, až někdy bude čas.. :) Ze mlýna jsme si ovšem všichni odvezli plno příjemných dojmů, že jsme mohli nasát atmosféru starého, po generace udržovaného mlýna a v neposlední řadě pěknou zásobičku žitné mouky pro naše domácí pečení.

Zlatým hřebem sobotního pozdního odpoledne, byla ukázka postupu zadělávání, překládání a stáčení chleba, které se statečně a s nasazením ujal Mirek. Ukázalo se ovšem, že v polních podmínkách nemusí výsledný produkt dopadnout vždy jako pecen, který si dvakrát týdně pečeme doma. Snažili jsme se, jak jsme nejlépe uměli, ale bez hnětacího stroje, jen s ručním hnětením muselo být těsto řidší, aby to ruka utáhla. Tím pádem stáčení bochníku bylo spíše hrou „na chlapy" s hmotou, která se rozjížděla do všech stran. Po vykynutí se placka spíš ještě víc rozplácla, takže mé nařezání bylo skoro bezpředmětné. Výsledný produkt pak byl pecínek ve tvaru létajícího talíře. Po obvodu spíše placatý, uprostřed nafouklý a po hodině pečení mající barvu lehce do béžova. Prostě sešlo se tu více faktorů, které výsledek ovlivnily.

V neděli ráno ovšem nikdo nezaváhal a na rozkrájeném Ufo objektu jsme si pěkně pochutnali. Dopoledne u stolu pak padaly vtípky o tom, jak umíme pěkně s Photoshopem, když na internetu jsou naše pecny jak malované.  Kolem poledne jsme všichni ještě zapózovali na společné fotce a s příslibem dalšího srazu se rozjeli do svých domovů. Dojmy ze setkání byly jen ty nejlepší a potvrdili jsme si, že se sešla parta stejně naladěných lidí, kteří si mají o čem povídat, nezkazí žádnou legraci a dokážou se obohatit a předat si navzájem zkušenosti. Nemalý podíl na příjemném pocitu z víkendu má majitelka penzionu s úžasným, pohodovým manželem a synkem.